TEXT PRO INSPIRACI
Povinné domácí úkoly II.
Tento text je nejlépe adresovat přímo vedení školy (případně učiteli a v kopii vedení školy) a doporučuji ho použít v případě, že selhal email číslo 1, který je primárně určený učiteli. Připravte se na to, že po napsání tohoto textu budete pravděpodobně pozváni do školy. Na schůzce si pevně stůjte za tím, že vám záleží na vzdělávání vašeho dítěte a že jako rodiče sami nejlépe posoudíte, co je ve vašem rodinném prostředí pro dítě to nejlepší, a že si nepřejete, aby za toto vaše rozhodnutí bylo dítě jakkoliv trestáno. V ideálním případě by o tom měl vzniknout zápis, který podepíše vedení školy a Vy.
Dobrý den, paní/pane ...,
obracím se na Vás v souvislosti s povinností vypracovávat domácí úkoly a vymáhání této povinnosti pod hrozbou sankce. Nesouhlasím s tím, aby mělo mé dítě povinnost vypracovávat domácí úkoly a za jejich nedonesení bylo jakkoliv trestáno.
Mám k tomu dva základní důvody. Tím prvním je, že jsem přesvědčena, že zákonné zakotvení povinných domácích úkolů neexistuje, byť je jejich zadávání třeba léta zažité. Pokud trváte na této povinnosti, prosím o odkaz na její zákonné zakotvení. Zadruhé se domnívám, že je v mé plné kompetenci z pohledu zákonného zástupce posoudit, co je v nejlepším zájmu mého dítěte a čím se tedy bude ve svém volném čase zabývat.
Pokud se na věc podívám pohledem rodiče, domácí úkoly zasahují do našeho soukromého rodinného času, a to mi vadí. Mé dítě některé z úkolů dělá rádo, a když chce, ráda mu s nimi i pomohu. Některé úkoly ale dělat nechce a mé případné nucení do jejich vypracování negativně zasahuje do našeho vztahu a rodinné pohody. A to mi rovněž vadí. Z pohledu psychologů (Jana Nováčková, Peter Gray, Václav Mertin) je povinnost vynucená hrozbou sankce vnější motivací, která dlouhodobě nefunguje a ničí motivaci vnitřní. Dítě na základě této vnější motivace plní úkoly ze strachu, aby nebylo potrestáno, a ne už tolik proto, že se samo chce něco naučit. Byla bych ráda, aby mému dítěti zůstala chuť do učení a sebezdokonalování se co nejdéle, a nelíbí se mi sledovat, jak tuto přirozenou chuť a radost z učení domnělá povinnost dělat DÚ, navíc vynucovaná strachem z potrestání, ničí. Také se mi nelíbí, jak je vymáháním domácích úkolů povinnost školy zajistit vzdělávání přenášena do mého domova, potažmo na mě. Takže jak z odborného, tak osobního pohledu jsou pro mne domácí úkoly, jakožto povinnost, neobhajitelné.
Jako kompromisní varianta se mi jeví ukládání dobrovolných domácích úkolů, čímž bude u dětí zachována vnitřní motivace a chuť se učit. Byla bych moc ráda, kdyby Vaše škola byla pokrokovou školou, přátelskou k dětem a rodičům, která nabízí dětem možnost vzdělávat se v bezpečném a pozitivním prostředí, respektuje jejich individualitu a v učení je podporuje a motivuje jinak, než povinnostmi a tresty. Aby byla školou, do které děti chodí rády, kde se rády učí a nemusí se vzdělávat s pocitem strachu z potrestání. Ráda bych věřila, že to máte stejně.
Pro mě je dobrovolnost domácích úkolů naprosto zásadní otázkou, kterou chci nadále řešit, dokud se mi nedostane uspokojivého řešení. Dala bych určitě přednost tomu dojít s Vámi v této otázce ke konsenzu. Máte-li zájem, ráda přijmu i pozvání na osobní jednání, kde bychom si mohli vyjasnit možná východiska a další postup.
Přeji Vám úspěšný den.
XY