PROČ TAHLE VÝZVA?

Problematiku povinných domácích úkolů, jejich autoritativní vymáhání, klasifikování a sankcionování jejich nenosení či nepodepsání (trestem, pětkou), vnímám dlouhodobě jako problém, ale asi tím hlavním impulzem k sepsání otevřené výzvy byly dotazy a negativní zkušenosti různých lidí, které se ke mně za posledních pár let začaly dostávat (nejen) prostřednictvím sociálních sítí. Daly by se veskrze shrnout do několika hlavních bodů:

• nepřiměřená zátěž a každodenní stres, a to nejen pro děti, ale také pro rodiče - dlouhé a zbytečné úkoly, úkoly z několika předmětů ze dne na den, úkoly i přes víkendy a prázdniny
• negativní vliv na vztahy mezi dětmi a rodiči - děti jsou unavené, nechtějí, je toho hodně - rodiče je nutí a tlačí na ně, a to způsobuje vzájemnou frustraci vedoucí ke křiku, hádkám, pláči
• suplování práce učitelů – přehazování zodpovědnost za vzdělávání na rodiče zadáváním nové látky nebo nestihnuté látky
• nemožnost trávení společného volného času, případně omezení dalšího vzdělávání dle vlastního uvážení
• pocit bezmoci rodičů, kteří by se chtěli ozvat, ale bojí se, že se to pak projeví na neprofesionálním přístupu učitele vůči jejich dítěti, případně se již ozvali a byli školou označeni za problematické rodiče s doporučením, aby si dali dítě do jiné školy nebo si jej vzdělávali sami.

Když to shrnu, hodně mi vadí, že MŠMT dává učitelům do ruky takto silný mocenský nástroj, kterým vlastně říká, že učitelé mohou svévolně určovat náplň volného času dítěte a jeho rodiny, čímž u některých vyvolává úzkost, bezmoc a frustraci, která následně ústí v nepříjemnou (ne)spolupráci mezi rodinou a školou. Zároveň mi velmi vadí, že se MŠMT dlouhodobě tváří, že zadávání povinných domácích úkolů je v souladu s právem, i když ví, že existují právní výklady, které toto rozporují.