Kvalitní zpětná vazba

Formativní zpětná vazba není známka. Nikdy. Ve formativním přístupu se zpětná vazba zaměřuje na konkrétní aspekty práce a pokroku dítěte, což známka nedokáže. Kvalitní zpětná vazba také nehodnotí osobnost, vlastnosti ani charakter dítěte a nikdy neobsahuje subjektivní soudy, kritiku či srovnávání. Místo toho využívá jasný, popisný jazyk, který dítěti poskytuje užitečné informace o tom, co se mu daří, a kde má prostor pro zlepšení.

Příklad: Místo nic neříkajícího: "Super!" můžeme říct například: "Všimla jsem si, že jsi oddělil jednotlivé body svého textu podle témat a jasně je strukturoval. To pomáhá čtenáři lépe porozumět tomu, co chceš sdělit."

Ideální zpětná vazba je ta vyžádaná

Kvalitní zpětná vazba má obrovský potenciál – může dětem nabídnout nový pohled na jejich práci, upozornit na aspekty, kterých si samy nevšimly, a pomoci jim překonat překážky. Pokud si dítě zpětnou vazbu samo vyžádá, je to ideální situace. V takovém případě můžeme zpětnou vazbu cílit přesně na konkrétní problémy, se kterými se dítě potýká. Na druhou stranu, pokud je zpětná vazba nevyžádaná, může ji dítě vnímat jako nečekaný zásah, což může vyvolat pocity nejistoty nebo selhání a oslabit tak vnitřní motivaci k učení. Samozřejmě nemusíme vždy čekat, až si dítě o zpětnou vazbu řekne. Stačí ji jemně nabídnout: "Mohu Ti s něčím pomoci?", "Chtěl/a bys ode mě zpětnou vazbu?" Pokud dítě souhlasí, je připravené zpětnou vazbu přijmout a využít ji. Pokud však zájem neprojeví, není naší povinností zpětnou vazbu vnucovat. Důležité je respektovat jeho prostor a tempo.

Dialog místo monologu: Zpětná vazba jako společná reflexe

Kvalitní zpětná vazba nemusí být jen sdělení informací, ale může se stát obohacujícím dialogem. Namísto předkládání hotových odpovědí můžeme dítěti pokládat otázky, které podpoří jeho schopnost přemýšlet o svých aktivitách, analyzovat výsledky a hledat nové cesty.

Příklady otázek pro zpětnovazební rozhovor:

• Co se Ti podařilo?
• Jaký byl Tvůj postup?
• Jak jsi poznal/a, že jsi na správné cestě?
• Co se Ti nedařilo a proč?
• Co můžeš udělat jinak?
• Jak budeš pokračovat?
• Potřebuješ ode mě nějakou pomoc?
• Jaké jiné možnosti Tě napadají?

Díky těmto otázkám dítě samo hledá řešení, vyhodnocuje své možnosti a učí se přebírat odpovědnost za vlastní učení. Tento přístup navíc rozvíjí jeho schopnost kritického myšlení, argumentace a sebereflexe.

Když poskytujeme zpětnou vazbu správně, dáváme dítěti nástroj, který využije nejen ve škole, ale i v každodenním životě. Děti, které se naučí zpětnou vazbu přijímat, zpracovávat a používat, budou motivované k dalšímu rozvoji. Navíc je pravděpodobné, že samy začnou poskytovat smysluplnou zpětnou vazbu druhým – ať už při spolupráci s vrstevníky, nebo v budoucích vztazích a pracovních situacích.