ROVINA UČITELE

Jak to může v praxi vypadat? Vlastně stále stejně tak, jak jsme zvyklí. Můžeme například dětem poskytovat různé materiály, doporučovat různé tipy na domácí procvičování, upevňování nebo rozšiřování učiva a nabízet problémové, projektové či jiné kreativní úkoly. Je také přínosné podporovat děti v přemýšlení o jejich vlastním učení a umožnit jim, aby si samy úkoly na doma vybíraly nebo i navrhovaly podle svých potřeb a zájmů. Mohou si tak určit třeba téma, množství a úroveň obtížnosti, kterou jsou schopné zvládnout, a tím se pro ně úkol stává zvládnutelným a motivačním. V rámci těchto úkolů je však důležité respektovat svobodné rozhodnutí žáků, zda naši nabídku využijí.

V případě dobrovolných úkolů se dítě samo rozhoduje, zda mu úkol připadá smysluplný a užitečný. Z této dobrovolnosti pak logicky vyplývá, že některý úkol zaujme jednoho žáka, jiný třeba pět žáků, další možná všechny a jiný nikoho. Když si v tuto chvíli dokážeme udržet roli toho, kdo poskytuje příležitosti k učení a nechá na dětech, zda a jak jich využijí, podporujeme jejich přirozenou touhu objevovat, poznávat a učit se, a také zodpovědnost za vlastní učení. A to je jedním z hlavních cílů moderní školy.

ROVINA DÍTĚTE

Druhou rovinu smysluplných úkolů chápu tak, že individualizovaný a personalizovaný "domácí úkol" vychází z přirozeného spontánního propojení mezi školním a domácím/volnočasovým prostředím dítěte. V tomto smyslu je sousloví "domácí úkoly" velmi omezující, protože se ve skutečnosti nejedná o žádné zadané úkoly, ale o nápady dítěte a jeho dobrovolné činnosti ve volném čase. Jde v podstatě o prolnutí toho, o čem se dítě učí ve škole a toho, co prožívá mimo školu. Doma se tím zabývá, přemýšlí o tom, věnuje se tomu, baví se s rodiči nebo kamarády a případně to sdílí ve škole. Vše pramení z přirozené radosti a chuti se něčím zabývat, tudíž z vnitřní motivace dítěte.

Například v autě při cestě na výlet: "Mami, dávej mi nějaké slovní úlohy nebo příklady." nebo na procházce v lese: "Jé, tady je mraveniště, o tom jsme se učili ve škole, pojď se na něj podívat." Toto prolnutí souvisí se zájmy dítěte a u každého může být různé a individuální. Někdy si dítě uvědomí už ve škole, že má doma něco, co souvisí s učivem. Někdy třeba zjistí až doma, například při rozhovoru s rodičem nebo prarodičem, že má něco, co souvisí s výukou ve škole. Samozřejmě není ale podmínkou, že to dítě bude sdílet i ve škole - je to jeho učení a klidně stačí, když si to zažije doma. Pokud necháme zodpovědnost za učení na dítěti, mnohem snáze si také samo uvědomí, že mu něco ve škole nejde a chce si to procvičit, aby mu to šlo lépe a cítilo se tak jistější

SPONTÁNNÍ NÁPADY ŽÁKŮ