SEBEHODNOCENÍ

Sebehodnocení představuje jednu z nejefektivnějších a nejpřínosnějších forem hodnocení učení a jeho výsledků. Každý člověk má nejpřesnější přehled o tom, jak se mu v učení daří, a dokáže sám identifikovat své silné stránky i oblasti, které potřebují zlepšení. Děti nejsou výjimkou. Pokud jim vytvoříme bezpečné prostředí bez hrozby trestu či známek, umožníme jim pravdivě reflektovat svůj pokrok a identifikovat oblasti, kde se chtějí dále rozvíjet. Díky tomu mohou smysluplně plánovat své cíle v učení a aktivně hledat cesty, jak jich dosáhnout.

Například žák, který si při skupinové práci uvědomí, že má potíže s prezentací svých myšlenek, může s podporou učitele nebo spolužáků cíleně pracovat na rozvoji komunikačních dovedností. Pokud dítě ví, že jeho sebehodnocení nebude posuzováno jako "dobré" nebo "špatné", nemá důvod cokoli zkreslovat či zamlčovat. Místo toho se může otevřeně zaměřit na zlepšování v oblastech, které považuje za důležité, a hledat zdroje, které mu pomohou.

Role učitele v procesu sebehodnocení spočívá především v poskytování podpory, inspirace a důvěry. Klíčové je vytvořit bezpečné a otevřené prostředí, kde mají děti prostor přemýšlet o svém učení a reflektovat jej nejen na konci hodiny či projektu, ale průběžně. Během hodiny děti přirozeně vyhodnocují, co jim jde, čemu rozumí a co je zaujalo, stejně jako kde narazily na obtíže nebo něco nepochopily. O těchto svých vnitřních procesech nám dávají okamžitou zpětnou vazbu prostřednictvím mimiky, gest nebo otázek, které kladou. 

Učitel může žákům nabídnout různé nástroje, které jim tento proces usnadní:

• reflektivní karty a listy
• kriteriální tabulky
• volné psaní a reflektivní eseje
• grafické mapy učebního pokroku
• balanční kruhy
• deníky 
• strukturované sebehodnotící dotazníky

Vedle těchto nástrojů učitel může otevírat prostor pro diskuzi o pokroku a sdílení osobních zkušeností s učením. Například může vést krátké reflektivní kruhy, kde si děti navzájem sdílí, co se jim podařilo, co jim dělá potíže a na čem chtějí dále pracovat. Tento přístup nejen podporuje schopnost sebereflexe, ale také rozvíjí dovednosti, jako je naslouchání a empatie.

Sebehodnocení je přirozené

Sebehodnocení se běžně děje zcela přirozeně. Pokud ho chceme cíleně zaměřit, můžeme ho podpořit otevřenými otázkami, nedokončenými větami nebo prostřednictvím kritérií a k nim přiřazených škál. Ty mohou obsahovat smajlíky, číselné řady, sebehodnotící výroky nebo mohou být ve formě všelijakých tvarů (obdélník, hora, strom, mrakodrap, džbán), do kterých si dítě podle svého uvážení zaznamená míru osvojení.

Sebehodnotící výroky mohou být například tyto:

• umím - neumím

• zvládám - částečně zvládám - nezvládám

• daří se mi - pracuji na tom - nedaří se mi

• dokáži vždy - většinou dokáži - většinou nedokáži - nedokáži

• zvládám bez pomoci - zvládám s občasnou pomocí - zvládám jen s pomocí - nezvládám

• vždy - téměř vždy - někdy - téměř nikdy - nikdy

• zvládám s jistotou - skoro zvládám - zvládám s určitými obtížemi - skoro nezvládám - vůbec nezvládám

Cílem učení ve škole není, aby všechny děti dosáhly stoprocentní úspěšnosti. Klíčové je, aby každé dítě mělo možnost si uvědomit, kde se v rámci svého učení právě nachází, a jaké má možnosti pro další rozvoj. Toto uvědomění je nezbytné, aby se dítě mohlo rozhodnout, co skutečně chce, zda má potřebu se v určité oblasti posouvat, a pokud ano, jakými konkrétními kroky se může přiblížit ke svému cíli.

Je důležité zdůraznit, že sebehodnocení není jednorázová aktivita, ale proces, který má své místo prakticky kdykoliv. Učitel může ukázat, že reflexe není jen o identifikaci chyb, ale také o zvědomování pokroku, hledání nových příležitostí a stanovování reálných cílů. Děti si tak postupně vytvářejí návyk přemýšlet o svém učení jako o přirozené součásti své cesty k růstu a úspěchu. Tímto přístupem posilujeme nejen schopnost dětí řídit své vlastní učení, ale také jejich sebevědomí, samostatnost a pocit zodpovědnosti za vlastní vzdělávací cestu. Podporujeme tak rozvoj nezávislých, motivovaných jedinců, kteří budou schopni nacházet smysl ve vzdělávání nejen během školní docházky, ale i po celý svůj život.